Pokud strávíte více než pár minut koupáním ve vaně nebo plaváním v bazénu, vaše prsty zažijí dramatickou proměnu. Tam, kde byly dříve jemné obvazy na mírně vyčnívající epidermis, nyní budou nevzhledné, hluboké, kožní záhyby.
Tato markantní změna je velmi známá, ale také matoucí. Pouze kůže na prstech rukou a nohou se při ponoření do vody zvrásní, zatímco ostatní části těla jako předloktí, trup, nohy a obličej zůstávají stejné jako před ponořením do vody.
Toto zvrásnění kůže na konečcích rukou a nohou, způsobené vodou, mátlo vědce už desítky let. Většinu zajímalo, co toto zvrásnění obecně způsobuje, ale v poslední době opět přitahuje pozornost badatelů otázka, proč a k jakému účelu může tento jev sloužit. Možná ještě zajímavější je, co mohou naše scvrklé prsty prozradit o našem zdraví.
V teplé vodě – a za optimální se považuje zahřátá na 40 C – trvá, než se konečky prstů začnou vrásčit, asi 3,5 minuty, při nižších teplotách kolem 20 C to může trvat až 10 minut. Většina studií však zjistila, že k dosažení maximálního pomačkání trvá ve vodě asi 30 minut.
Vrásky na konečcích prstů byly kdysi považovány za pasivní reakci, kdy horní vrstvy kůže bobtnají, když voda zaplavuje buňky procesem známým jako osmóza – kdy se molekuly vody pohybují po membráně, aby vyrovnaly koncentraci namáčení na obou stranách. Ale v roce 1935 vědci tušili, že v tomto procesu je něco jiného.
Lékaři, kteří zkoumali pacienty se zraněními, která přerušila střední nerv – jeden z hlavních nervů, který stéká po pažích až k pěsti – zjistili, že jejich prsty se nezmačkaly. Mezi jeho mnoha rolemi pomáhá střední nerv kontrolovat takzvané sympatické aktivity, jako je pocení a zúžení krevních cév. Jejich objev naznačuje, že vrásnění konečků prstů je způsobeno vodou, ve skutečnosti pod kontrolou nervového systému.
Pokračování na další straně
Následné studie lékařů v 70. letech 20. století pro to poskytly další důkazy a navrhly, aby se ponoření rukou do vody použilo jako jednoduchý test k posouzení poškození nervů, které by mohlo ovlivnit regulaci nevědomých procesů, jako je průtok krve.
V roce 2003 neurologové Einar Wilder Smith a Adeline Cho, kteří v té době pracovali v National University Hospital v Singapuru, měřili krevní oběh v rukou dobrovolníků, když je ponořili do vody. Zjistili, že došlo k výraznému poklesu průtoku krve do prstů, když se kůže na konečcích prstů dobrovolníků začala vrásčit.
Když aplikovali lokální anestetický krém, který dočasně zúžil krevní cévy na prstech zdravých dobrovolníků, zjistili, že způsobí podobnou úroveň vrásek jako ponoření do vody.
„Dává smysl dívat se na své prsty, když se zvrásňují,“ říká Nick Davis, neurolog a psycholog z Manchester Metropolitan University, který se zabýval konečky prstů. “Vložky prstů blednou, a to proto, že krevní zásobení je drženo daleko od povrchu.”
Wilder Smith a jeho kolegové uvedli, že když jsou naše ruce ponořeny do vody, potní kanály v našich prstech se otevřou, aby umožnily pronikání vody, což vede k nerovnováze solí v naší kůži. Tato změna rovnováhy solí aktivuje nervová vlákna v prstech, což vede ke zúžení krevních cév kolem potních kanálků. To zase způsobuje ztrátu objemu v masité oblasti konečků prstů a stahování kůže nad nimi tak, že se deformuje do vrásek. Vzor vrásek závisí na způsobu, jakým je vnější vrstva kůže – epidermis – připojena k vrstvám pod ní.
Někteří také říkali, že vnější vrstvy kůže by také mohly trochu nabobtnat, což může zesílit vrásky. Jen osmózou by nám ale kůže měla nabobtnat o 20 procent, abychom dosáhli vrásek, které vidíme na prstech, a ty by nám strašně narostly. Když ale horní vrstvy kůže mírně nabobtnají a zároveň se zmenšují spodní, vrásky se stanou výraznějšími, říká Pablo Saez Vinas, biomechanický inženýr z Technické univerzity v Katalánsku, který tento mechanismus otestoval pomocí počítačového modelování.
“Oba musíte mít normální množství vrásek,” říká. “Pokud nemáte neurologickou odpověď, která se u některých lidí stává, vrásky jsou potlačeny.”
Ale pokud jsou vrásky řízeny našimi nervy, znamená to, že naše těla aktivně reagují na pobyt ve vodě. “To znamená, že se to děje z nějakého důvodu,” říká Davis. “A to znamená, že tato schopnost by nám mohla poskytnout určitou výhodu.”
Právě otázka jednoho z jeho dětí během koupele, proč mají prsty vrásčité, nedávno přivedla Davise k tomu, aby prozkoumal, v čem by to mohla být výhoda. S pomocí 500 dobrovolníků, kteří v roce 2020 navštívili Science Museum v Londýně, Davis změřil, jakou sílu potřebují k uchopení plastového předmětu. Není divu, že ti, kdo mají suché ruce bez vrásek, museli použít menší sílu než lidé, jejichž ruce byly mokré – takže jejich stisk předmětu byl silnější. Ale když jeho ruce byly na pár minut ponořeny do vody kvůli vráskám síla sevření poklesla, i když jejich ruce byly stále mokré.
“Výsledky byly neuvěřitelně jasné,” říká Davis. “Vrásnění zvýšilo množství tření mezi prsty a předměty. Zvláště zajímavé je, že naše prsty jsou citlivé na tuto změnu povrchového tření a tuto informaci využíváme k použití menší síly k bezpečnému uchopení předmětu.”
Předmět držený Davisovými dobrovolníky byl téměř tak těžký jako pár mincí, takže požadovaná síla úchopu byla malá. Ale při provádění obtížnějších úkolů ve vlhkém prostředí by tento rozdíl v tření mohl nabýt na významu.
„Pokud nemusíte tak silně mačkat, abyste něco chytili, svaly vašich paží se méně unaví a můžete to dělat déle,“ říká.