Když jsem měl narozeniny, požádal jsem sestru, aby se mnou na pár dní zůstala, aby mi pomohla s přípravou, protože jsem očekávala spoustu hostů.
Jelikož bydlí na jiném místě, rozhodla se týden před X dnem vůbec přijet. Měl jsem z toho velkou radost, vídáme se málokdy.
Konečně dorazila sestra a večer jsme si sedli ke stolu, abychom si popovídali u skleničky.
Všechny ženy mě pochopí, vždyť je to blízká rodina, se kterou jsme vyrůstaly. Jelikož se mi tehdy v životě nedařilo, začal jsem si jí na to stěžovat. A šlo o to, že všechno se zdá být normální, ale já jsem pořád nějak zlomená: něco mě znepokojuje, kvůli ničemu se rozčiluji, dostavuje se únava. Zdá se, že bych měl odpočívat doma, ale necítím se odpočatá.
Pokračování na další straně